Historie firmy
Od roku 1872 do současnosti
1872
Založení firmy
V říjnu 1872 koupil Max Gleißner dům č. 247 (dnes Maximilianplatz 27) na jižní straně náměstí v Tirschenreuthu a založením truhlářské dílny se postavil na vlastní nohy. Ve stejném roce se Max Gleißner oženil s Annou Spitzel z Tirschenreuthu. Ze sedmi dětí, které pocházejí z tohoto manželství, se čtyři také věnovali truhlářskému řemeslu. Tři synové založili vlastní řemeslné živnosti. Nejstarší - Ernst Gleißner - měl převzít otcovu firmu.
Dvacet let tvrdé práce umožnilo v roce 1890 zavést v tehdy čistě řemeslném podniku stroje poháněné parou. Jen o několik let později - v roce 1898,
hned po dokončení první elektrárny v Tirschenreuthu - Gleissner využil i
tento nový zdroj energie. Nyní už v převážně mechanizované dílně
pracuje 10 kvalifikovaných pracovníků - na přelomu 19. a 20. století to
znamenalo značně velkou společnost. Vyrábí se okna a dveře, ale ve
vlastním rodinném domě je také vyráběn nábytek, který se dobře prodával
ve městě i na venkově. Mnoho „Kammerwagen“* - povozů nevěst přináší
mladým lidem solidní nábytek na celý život.
* Kammerwagen – vozy s nevěstou - byl žebřiňák, vysoko naložený vším, co nevěsta přinášela do nového domova.
1900
Rozvoj
V roce 1903 převzal nejstarší syn Ernst Gleißner do svých rukou osud ještě mladé společnosti, která je od té doby po něm pojmenována.V roce 1905
se oženil s Franziskou Fritsch von der Hendlmühle u Wondrebu.
Objednávky nyní přicházejí ze vzdálenějších oblastí. Na vozech tažených
koňmi jsou okna a dveře často na cestě několik dní, například do Ambergu
nebo Grafenwöhru. Okolní vojenské výcvikové prostory a blízkost hranic
přinášejí spoustu práce pro kasárny, celní a úřední budovy. Ke
Gleissnerovi přicházejí pracovat truhláři z vesnic. V roce 1908
byly v pobočce ve Waldsassenu na Gallerstrasse na rohu Liststrasse,
vytvořeny výstavní místnosti pro nábytek, který byl v té době stále
vyráběn ve vlastním rodinném domě.
Po první světové válce nabývala výroba továrního nábytku stále většího rozsahu. V letech 1921 až 1924
byly vytvořeny v rozšířeném dílenském prostoru v přízemí domu č. 247
nové sklady a výlohy. Gleissner nyní zaměstnává 20 pracovníků. Franziska
Gleißner musí zvládnout obrovské pracovní zatížení. Kromě vlastní
rodiny se 13 dětmi se také stará o své tovaryše a učně v domě. Zároveň v
té době vede účetnictví, nákup a prodej pro tehdejší obchod s nábytkem.
Mimo jiné od roku 1928 také provozovala v domě č. 247 obchod s kočárky,
ve kterém později pokračovala její dcera Resi a na Maximilianplatz 28 v
Tirschenreuthu jej vedla dlouhá léta.
1930
Těžké časy
Ve 30. letech získal Ernst Gleißner pro truhlárnu podporu od svých tří nejstarších synů. Mezitím se strojový park rozšiřuje a prostorové podmínky v domě č. 247 již nestačí. Od roku 1937 vznikaly v nově získané historické budově Gasthof zur Post, v domě naproti dnešnímu Maximilinplatzu 28 v Tirschenreuthu, nejen rozsáhlé skladovací a výstavní místnosti, ale také byty. Během druhé světové války Ernst Gleißner, tehdy už asi sedmdesátiletý, pokračoval v podnikání převážně sám. Jeho synové jsou odvedeni do vojenské služby. Po válce a měnové reformě mu nic nezůstane, ale s velkou vášní a odhodláním Ernsta Gleißnera je dosažen úspěšný nový začátek.
1950
Nová generace a výstavba
Po letech rekonstrukce předal Ernst Gleißner v roce 1951
truhlářskou firmu svému synovi Aloisovi a obchod s nábytkem své dceři
Lině. Syn Isidor přebírá pobočku v Liststrasse ve Waldsassenu, která
byla mezitím rozšířena na truhlářství.
Se spoustou elánu a nové
energie úspěšně provozují Alois Gleissner a Lina Gleissner společnost v
Tirschenreuthu. Nárůst počtu zaměstnanců rychle vede ke stále
stísněnějším podmínkám, takže se truhlářství staví mimo centrum města na
Franz-Heldmann-Strasse. Obchod s nábytkem dále pokračuje na náměstí.
V roce 1957 se společnost přestěhovala do nového truhlářství, o sedm let později byly budovy přestavěny a rozšířeny. Společnost se později specializovala na interiérový design a následně realizovala řadu zakázek na nemovitosti v celém Bavorsku. V Mnichově je dokonce otevřena samostatná prodejní kancelář. Koncem sedmdesátých let se společnost kompletně oddělila od obchodu s nábytkem a úspěšně pokračovala mnoho let. Tesařství bylo později opuštěno a dnes již neexistuje. Budovy na Franz-Heldmann-Strasse byly zcela zbořeny. Dnes tam stojí jen centrální sklad pro obchod s nábytkem, který byl postaven v sedmdesátých a osmdesátých letech.
1960/61 „Pošta“ na Maximilianplatz umožnila rozšířením bývalé stodoly, stájí a bowlingové dráhy vytvořit více prostoru pro obchod s nábytkem a spojila zadní části budovy novou Gleißnerovo pasáží s náměstím (Maximilianplatz). Jsou vytvořeny velkorysé výstavní místnosti a moderní průčelí výkladů, které ve Stiftlandu ještě nikdy nebyly k vidění.
1970
Úspěch a rozvoj
Díky angažovanosti Liny Gleissnerové se obchod s nábytkem úspěšně rozvíjí, prodejní oblast se rozšiřuje do sousedních okresů. Začátkem sedmdesátých let byla začleněním nádvoří na Badstrasse ještě více rozšířena výstavní plocha. Toto realizace je v plném proudu, když v lednu 1972 během svařovacích prací zničil požár půdu v zadní části. V průběhu rekonstrukcí bude místo podkroví postaveno hned plnohodnotné patro jako výstavní prostor.
V říjnu 1972 byl slavnostně otevřen nový, rozšířený obchod s nábytkem. Ke 100. výročí, které bylo oslaveno trochu později v roce 1973, se dům ukazuje v nové kráse. V Tirschenreuthu byl vytvořen - na tehdejší dobu - obrovský sortiment nábytku. Již v letech 1977/78 se znovu přestavuje. Jsou vytvořeny další výstavní plochy a historická fasáda na náměstí a na Badstrasse je rozšířena o další oblouky a arkády.
V roce 1980 převezme obchod s nábytkem Liselotte Kulzer, dcera Aloise Gleißnera, a Hans Kulzer, kteří mají od 70. let 20. století odpovědnost za společnost. V následujících letech pokračovali v úspěšném rozšiřování společnosti.
1989
Ohnivé inferno
1989
Naprostá zkáza důsledkem žhářství
1990
Nový začátek na větším prostoru
K největší katastrofě v historii společnosti došlo v prosinci 1989: historická budova společnosti na Maximilianplatz 28 byla požárem kompletně zničena. Je to jeden z největších požárů v Tirschenreuthu od městského požáru v roce 1814. Společnosti s asi 30 zaměstnanci nezůstalo vůbec nic. Během několika dnů se společnost rozhodne pokračovat dál. Historická budova byla v 90. letech přestavěna na „Gleißnerovu pasáž“ s obytným a komerčním využitím, obchod s nábytkem je však přemístěn na předměstí.
Hans Kulzer se stává plánovačem a motorem nového začátku. V nové průmyslové a komerční zóně v Tirschenreuth-Süd bude v nejbližší době postaven nový moderní obchod s nábytkem. Spolu s manželkou Liselotte a pověřenými prokuristy Walterem Krausem a Manfredem Probstem zahájili postup rychlého růstu. Slavnostní otevření nové velké budovy u bran města se uskutečnilo v prosinci 1990. O pouhých šest let později je potřeba ještě více místa: přístavbou v roce 1996 se zdvojnásobila plocha domu na současnou velikost. Do konce 90. let se počet pracovních míst v novém obchodě s nábytkem více než zdvojnásobil.V letech 1996 až 2015 se společnost velmi úspěšně vyvíjí jako „Gleißner Wohnschau“*. Díky své široké nabídce a mnoha akcím je hlavní atrakcí ve městě. Zákazníci nyní přicházejí do Tirschenreuthu z celého severovýchodního Bavorska, stejně jako ze západních Čech a dokonce z Karlových Varů, Plzně a Prahy.
* Výstava bydlení
1997
Svět bydlení Gleißner
2015
S ohledem na budoucnost: Příští generace
V roce 2015 převzal společnost Jörg Kulzer (dnes už 5. rodinná generace), nejstarší syn Liselotte a Hanse Kulzera. V roce 2016
byla společnost Gleißner uznána předním dodavatelským sdružením v
nábytkářském průmyslu Německa VME za Interliving partnera. Od té doby se
obchod s nábytkem nazývá „Interliving Gleißner“ a je součástí
marketingové sítě mnoha středně velkých obchodů s nábytkem po celém
Německu. Rodinná společnost je stále zcela nezávislá.
Po celkové přestavbě v letech 2016 až 2018 s kompletní modernizací a asanací výstavní plochy je Interliving Gleißner v Tirschenreuthu-Süd nyní zcela nový obchod. S celkovou rozlohou přes 20 000 metrů čtverečních je jedním z největších a nejmodernějších v severovýchodním Bavorsku. Od roku 2017 je stálá nabídka sortimentu rozšířena o profesionální online výlohu obchodu. I po více než 146 letech je tradiční rodinná společnost orientovaná na budoucnost. Jako velmi úspěšná firma s přibližně 110 zaměstnanci je jedním z nejdůležitějších zaměstnavatelů v Tirschenreuth.
