Historie firmy

Banner Firmengeschichte

Novinový inzerát z roku 1908

Léta 1872 až 1950

 

V říjnu 1872 koupil Max Gleißner dům č. 247 (dnes Maximilianplatz 27) na jižní straně náměstí v Tirschenreuthu a založením truhlářské dílny se postavil na vlastní nohy. Ve stejném roce se Max Gleißner oženil s Annou Spitzel z Tirschenreuthu. Ze sedmi dětí, které pocházejí z tohoto manželství, se čtyři také věnovali truhlářskému řemeslu. Tři synové založili vlastní řemeslné živnosti. Nejstarší - Ernst Gleißner - měl převzít otcovu firmu.

Dvacet let tvrdé práce umožnilo v roce 1890 zavést v tehdy čistě řemeslném podniku stroje poháněné parou. Jen o několik let později - v roce 1898, hned po dokončení první elektrárny v Tirschenreuthu - Gleissner využil i tento nový zdroj energie. Nyní už v převážně mechanizované dílně pracuje 10 kvalifikovaných pracovníků - na přelomu 19. a 20. století to znamenalo značně velkou společnost. Vyrábí se okna a dveře, ale ve vlastním rodinném domě je také vyráběn nábytek, který se dobře prodával ve městě i na venkově. Mnoho „Kammerwagen“* -  povozů nevěst přináší mladým lidem solidní nábytek na celý život.
* Kammerwagen – vozy s nevěstou - byl žebřiňák, vysoko naložený vším, co nevěsta přinášela do nového domova.

V roce 1903 převzal nejstarší syn Ernst Gleißner do svých rukou osud ještě mladé společnosti, která je od té doby po něm pojmenována.V roce 1905 se oženil s Franziskou Fritsch von der Hendlmühle u Wondrebu. Objednávky nyní přicházejí ze vzdálenějších oblastí. Na vozech tažených koňmi jsou okna a dveře často na cestě několik dní, například do Ambergu nebo Grafenwöhru. Okolní vojenské výcvikové prostory a blízkost hranic přinášejí spoustu práce pro kasárny, celní a úřední budovy. Ke Gleissnerovi přicházejí pracovat truhláři z vesnic. V roce 1908 byly v pobočce ve Waldsassenu na Gallerstrasse na rohu Liststrasse, vytvořeny výstavní místnosti pro nábytek, který byl v té době stále vyráběn ve vlastním rodinném domě.

Po první světové válce nabývala výroba továrního nábytku stále většího rozsahu. V letech 1921 až 1924 byly vytvořeny v rozšířeném dílenském prostoru v přízemí domu č. 247 nové sklady a výlohy. Gleissner nyní zaměstnává 20 pracovníků. Franziska Gleißner musí zvládnout obrovské pracovní zatížení. Kromě vlastní rodiny se 13 dětmi se také stará o své tovaryše a učně v domě. Zároveň v té době vede účetnictví, nákup a prodej pro tehdejší obchod s nábytkem. Mimo jiné od roku 1928 také provozovala v domě č. 247 obchod s kočárky, ve kterém později pokračovala její dcera Resi a na Maximilianplatz 28 v Tirschenreuthu jej vedla dlouhá léta. 

Ve 30. letech získal Ernst Gleißner pro truhlárnu podporu od svých tří nejstarších synů.  Mezitím se strojový park rozšiřuje a prostorové podmínky v domě č. 247 již nestačí.  Od roku 1937 vznikaly v nově získané historické budově Gasthof zur Post, v domě naproti dnešnímu Maximilinplatzu 28 v Tirschenreuthu, nejen rozsáhlé skladovací a výstavní místnosti, ale také byty. Během druhé světové války Ernst Gleißner, tehdy už asi sedmdesátiletý, pokračoval v podnikání převážně sám. Jeho synové jsou odvedeni do vojenské služby. Po válce a měnové reformě mu nic nezůstane, ale s velkou vášní a odhodláním Ernsta Gleißnera je dosažen úspěšný nový začátek.

Max Gleißner und Söhne

Max Gleissner se syny a tovaryši kolem roku 1900

Franziska und Ernst Gleißner

Franziska a Ernst Gleisser v roce 1927

Stammhaus Maximiliansplatz

Původní obchod na Maxmiliánově náměstí 27 kolem roku 1920

50. a 60. léta

 

Po letech rekonstrukce předal Ernst Gleißner v roce 1951 truhlářskou firmu svému synovi Aloisovi a obchod s nábytkem své dceři Lině. Syn Isidor přebírá pobočku v Liststrasse ve Waldsassenu, která byla mezitím rozšířena na truhlářství.
Se spoustou elánu a nové energie úspěšně provozují Alois Gleissner a Lina Gleissner společnost v Tirschenreuthu. Nárůst počtu zaměstnanců rychle vede ke stále stísněnějším podmínkám, takže se truhlářství staví mimo centrum města na Franz-Heldmann-Strasse. Obchod s nábytkem dále pokračuje na náměstí.

V roce 1957 se společnost přestěhovala do nového truhlářství, o sedm let později byly budovy přestavěny a rozšířeny. Společnost se později specializovala na interiérový design a následně realizovala řadu zakázek na nemovitosti v celém Bavorsku. V Mnichově je dokonce otevřena samostatná prodejní kancelář. Koncem sedmdesátých let se společnost kompletně oddělila od obchodu s nábytkem a úspěšně pokračovala mnoho let. Tesařství bylo později opuštěno a dnes již neexistuje. Budovy na Franz-Heldmann-Strasse byly zcela zbořeny. Dnes tam stojí jen centrální sklad pro obchod s nábytkem, který byl postaven v sedmdesátých a osmdesátých letech.

1960/61 „Pošta“ na Maximilianplatz umožnila rozšířením bývalé stodoly, stájí a bowlingové dráhy vytvořit více prostoru pro obchod s nábytkem a spojila zadní části budovy novou Gleißnerovo pasáží s  náměstím (Maximilianplatz). Jsou vytvořeny velkorysé výstavní místnosti a moderní průčelí výkladů, které ve Stiftlandu ještě nikdy nebyly k vidění.

 

Möbelhaus 1940er

Bývalý Hostinec „Gasthof zur Post“ Maximilianplatz 28 kolem r. 1955

Liefer LKW

Dodávka kolem r. 1950

70. a 80. léta

 

Díky angažovanosti Liny Gleissnerové se obchod s nábytkem úspěšně rozvíjí, prodejní oblast se rozšiřuje do sousedních okresů. Začátkem sedmdesátých let byla začleněním  nádvoří na Badstrasse ještě více rozšířena výstavní plocha. Toto realizace je v plném proudu, když v lednu 1972 během svařovacích prací zničil požár půdu v zadní části. V průběhu rekonstrukcí bude místo podkroví postaveno hned plnohodnotné patro jako výstavní prostor.

V říjnu 1972 byl slavnostně otevřen nový, rozšířený obchod s nábytkem. Ke 100. výročí, které bylo oslaveno trochu později v roce 1973, se dům ukazuje v nové kráse. V Tirschenreuthu byl vytvořen - na tehdejší dobu - obrovský sortiment nábytku. Již v letech 1977/78 se znovu přestavuje. Jsou vytvořeny další výstavní plochy a historická fasáda na náměstí a na Badstrasse je rozšířena o další oblouky a arkády.

V roce 1980 převezme obchod s nábytkem Liselotte Kulzer, dcera Aloise Gleißnera, a Hans Kulzer, kteří mají od 70. let 20. století odpovědnost za společnost. V následujících letech pokračovali v úspěšném rozšiřování společnosti.

K největší katastrofě v historii společnosti došlo v prosinci 1989: historická budova společnosti na Maximilianplatz 28 byla požárem kompletně zničena. Je to jeden z největších požárů v Tirschenreuthu od městského požáru v roce 1814. Společnosti s asi 30 zaměstnanci nezůstalo vůbec nic. Během několika dnů se společnost rozhodne pokračovat dál. Historická budova byla v 90. letech přestavěna na „Gleißnerovu pasáž“ s obytným a komerčním využitím, obchod s nábytkem je však přemístěn na předměstí.

Möbelhaus 1970er

Maximilianplatz 28 s pasáží, kolem r.1970

Feuer

Zničení požárem, r. 1989

1990 – Nový začátek s větším prostorem

 

Hans Kulzer se stává plánovačem a motorem nového začátku. V nové průmyslové a komerční zóně v Tirschenreuth-Süd bude v nejbližší době postaven nový moderní obchod s nábytkem. Spolu s manželkou Liselotte a pověřenými prokuristy Walterem Krausem a Manfredem Probstem zahájili postup rychlého růstu. Slavnostní otevření nové velké budovy u bran města se uskutečnilo v prosinci 1990. O pouhých šest let později je potřeba ještě více místa: přístavbou v roce 1996 se zdvojnásobila plocha domu na současnou velikost. Do konce 90. let se počet pracovních míst v novém obchodě s nábytkem více než zdvojnásobil.
V letech 1996 až 2015 se společnost velmi úspěšně vyvíjí jako „Gleißner Wohnschau“*. Díky své široké nabídce a mnoha akcím je hlavní atrakcí ve městě. Zákazníci nyní přicházejí do Tirschenreuthu z celého severovýchodního Bavorska, stejně jako ze západních Čech a dokonce z Karlových Varů, Plzně a Prahy.
* Výstava bydlení


Neubau

Nová stavba v Tirschenreuthu-Süd  v r. 1990

Möbelhaus 1996

Gleißner Wohnschau, r. 1996

2015

 

V roce 2015 převzal společnost Jörg Kulzer (dnes už 5. rodinná generace), nejstarší syn Liselotte a Hanse Kulzera. V roce 2016 byla společnost Gleißner uznána předním dodavatelským sdružením v nábytkářském průmyslu Německa VME za Interliving partnera. Od té doby se obchod s nábytkem nazývá „Interliving Gleißner“ a je součástí marketingové sítě mnoha středně velkých obchodů s nábytkem po celém Německu. Rodinná společnost je stále zcela nezávislá.

Team 2018

Team Interliving Gleißnera, r. 2018

Möbelhaus 2016

Interliving Gleißner 2018

2016 bis 2018 - investice do budoucnosti

 

Po celkové přestavbě v letech 2016 až 2018 s kompletní modernizací a asanací výstavní plochy je Interliving Gleißner v Tirschenreuthu-Süd nyní zcela nový obchod. S celkovou rozlohou přes 20 000 metrů čtverečních je jedním z největších a nejmodernějších v severovýchodním Bavorsku. Od roku 2017 je stálá nabídka sortimentu rozšířena o  profesionální online výlohu obchodu. I po více než 146 letech je tradiční rodinná společnost orientovaná na budoucnost. Jako velmi úspěšná firma s přibližně 110 zaměstnanci je jedním z nejdůležitějších zaměstnavatelů v Tirschenreuth.

Blick ins Haus

Pohled do obchodu 2019